Atletika někdy bolí. Hlavně na duši.
Dva týdny po Mistrovství Moravy a Slezska ve vícebojích se Ema Králová vydala na republikové mistrovství v téže disciplíně. Letos poprvé v kategorii dorostenek a také s určitou představou, jak by to ve Staré Boleslavi mohlo dopadnout. V Třinci získala 4.742 bodů a jelikož byl druhý den hodně deštivý, tak určitě nedosáhla svého maxima. Bylo tedy spíše cílem atakovat hranici 5.000 bodů a umístění by bylo až následné. Dneska již víme, že za 5.000 bodů by byla bronzová medaile, ale o víkendu bylo vše nakonec jinak. Bohužel.
V sobotu 6. července 2024 čekaly na Emu první čtyři disciplíny. Po celkem plynulé cestě jsme před obědem dorazili na roztomilý stadion Houšťka nedaleko Staré Boleslavi. V lesoparku se skrývalo 8 regulérních drah atletického stadionu, na kterém kdysi trénoval i Emil Zátopek. Byť slunce velice pražilo, tak stále bylo dostatek místa, kam se mohli atleti i ostatní, schovat do stínu. Po registraci a důkladném rozcvičení čekala Emu první disciplína. 100 metrů překážek jí úplně nevadí, ale je to disciplína zrádná. Dá se v ní hodně získat, ale také se může vše ztratit. Ema šla ve druhém rozběhu ve kterém skončila na 4. místě, ale čas byl parádní. Opět si zlepšila osobák a za čas 15.08 brala 831 bodů. Zářila úsměvem, ale trošku jí trápilo levé stehno. Dali jsme tejp a doufali, že to bude OK. Další disciplína byla výška. Časový program nabral trochu skluz a nervy začaly trochu pracovat. První pokus na první výšce a laťka spadla. Druhý pokus už byl platný a zapsáno bylo 136 cm. Jistota dobrá, ale je potřeba výš. Další pokus na 139 na poprvé a flopem. Oddechli jsme si, ale dál už to byl nervák. Další pokus křížek a opravu už šla Ema nůžkama. Skočila, ale bylo vidět, že je nervózní. Na začátku nebylo tolik atletek v sektoru, takže po shozené laťce se jde znovu na to. 145 cm na první pokus opět padá a Ema do flopu prostě nejde. Vše už chodí nůžkama. Když hlava nechce, tak ti nohy nepomůžou. Opět oprava a zase zapsáno. Pak už se zvyšovalo na 148 cm. První pokus a podařilo se. Že by vše bylo v pohodě? Bohužel není. Další výška na 151 cm už byla nad Emči síly a zapisuje tedy 148 cm a 599 bodů. Emča je na ručník.
Teď přišla nejtěžší práce pro trenéra a ještě těžší pro tatínka. Vytáhnou Emču z té depky a namotivovat jí na další disciplíny. Ema se sice usmívá, ale v očích je vidět smutek, zklamání, vztek. Další disciplína je koule. Opět je skluz v časovém pořadu, ale aspoň máme více času k motivaci. Zřejmě se to daří. Ema při rozhazování hází jednu desítku za druhou. A vypadá svěže. Tak uvidíme jak v závodě. První pokus 10.53, ale rádi bychom viděli více. Na druhý pokus si Ema fixuje zápěstí a pořádně se do toho opřela. Koule nám zmizela z dohledu kamsi za světelnou tabuli, ale určitě to bude daleko. Už to svítí na tabuli 10,98. Super. Opět zlepšený osobák a 594 bodů. Třetí pokus už lepší nebyl a tak se chystáme na poslední disciplínu prvního dne.
Po závodě v Třinci byla Ema na průběžném 5. místě v disciplíně 200 metrů (čas 24.73 s) a tak byla nasazena v lepším rozběhu do nejlepší dráhy. Start byl v 17.15 hod. a pomalu jsme se na něj chystali. Plácli jsme si před startem a pak jsme se přesunuli do cíle. Tady bude Ema potřebovat povzbudit. Její soupeřky neměly čas pod 25 sekund a tak je určitě Ema potáhne nahoru. Už jsou v blocích. Zazněl pokyn startéra a pak výstěl. Ema jde od začátku do čela. Už dotahuje soupeřku v šesté dráze a na výběhu je jasně včele. Do cíle zbývá 50 metrů a Vavřinová v osmé dráze zle dotahuje. Ema to drží a už je v cíli. Je první. Čas je 24.91 s a my se radujeme. Jen chvilku. Ema v cíli leží a drží se za levé stehno. To nevypadá dobře. Jdeme za ní, ale už je tam zdravotník. Po chvilce Emu odvádí na lavičku. Pořadatel přináší sáček s ledem a pro Emu je to alespoň chvilková úleva. Dlouho sedí na lavičce. Hodně dlouho. Zdravotních diagnóz je několik. Žádná není optimistická. Řešíme co dál. Nakonec se všichni shodneme na tom, že přespíme do neděle a ráno se uvidí.
Přesouváme se do místa ubytování. Z důvodu naplněných kapacit ve Staré Boleslavi a okolí jsme využili vstřícnosti kamaráda z Odolené Vody. Během cesty Ema doplní potřebné minerály a po zasloužené sprše se tatínek ujme masáže bolavé nohy. Je to dosti bolestivé, ale Ema je statečná. Masáž ještě jedno zopakuje. Po výborné večeři jdeme spát a čekáme co ráno. Noční déšť hezky pročistil vzduch a ráno je velmi příjemné. Noha, ale bolí a bolí moc. Ema se bojí na nohu postavit natož se rozeběhnou a nebo se z ní odrazit. S tímto se závodit nedá. Tady masáž ani prášek nepomůže. Větší zatížení by mohlo způsobit i horší zranění a tak se rozhodujeme v závodě nepokračovat. Emča toto rozhodnutí akceptuje, ale je smutná. Chtěla jim to nandat. Po snídani se tedy přesouváme na stadion a hlásíme, že Ema v soutěži pokračovat nebude. V zápise se jí tedy objevuje DNS. Pokud mě paměť neklame, tak je to jeden z mála podobných zápisů v její dosavadní kariéře. Tělo si řeklo, že to prostě nepůjde a my jsme jeho sdělení řádně vyhodnotili a rozhodli se. Jsme přesvědčeni, že šlo o správné rozhodnutí. Trošku smutní jsme tedy vyrazili na cestu domů, ale to tak někdy bývá. Atletika prostě někdy bolí.
Držíme pěsti ať je Ema brzy fit a na dalších závodech už to pořádně "zandá".
https://www.rajce.idnes.cz/akbd/album/mcr-viceboje-stara-boleslav
Trenéři AK Blansko Dvorská
