Atletický klub Blansko Dvorská

Sobota 19. 3. 2016 byla na možnost atletického vyžití velmi bohatá. Atleti AK Blansko Dvorská této možnosti využili na třech různých bojištích a určitě si nevedli špatně. Samozřejmě víme, kde nás bota tlačí, ale není nic jednoduššího než na těchto slabinách zapracovat a do nastávající hlavní sezony to vylepšit.

Nejpočetnější sestava se sešla v Hanácké metropoli – v Olomouci. V hale TJ Lokomotivy Olomouc se odehrávaly víceboje SK Přerov a tak jsme využili tradiční spolupráce s tímto klubem a zúčastnili se též. Naši svěřenci se zapojili do závodů mladších žáků a žákyň, starších žákyň a dorostenců. Na první disciplínu pro sedmiboj – 60 metrů hladkých, do bloků zakleknul Dominik Zouhar. Rval se statečně, ale šlo u něj o první závod a projevilo se to se všemi důsledky. Jeho čas 8,31 zůstal za očekáváním. V jeho případě bychom si představovali čas kolem 8 sekund. 
Pak se ve sprinterském sektoru sešly všechny dívky a také Adam Nečas s Matyášem Dankovským. Běhalo se 60 metrů překážek. Zejména u mladších adeptů se projevila poctivá práce při přechodu překážky. Adam Nečas 12,23 s a Matyáš 12,83 s. V pořadí této disciplíny 3. a 4. místo. V mladších žákyních si Eliška Široká vyběhla čas 13,69 s a Stela Škvařilová 14,31 s. Na fotkách je krásně vidět, jak jsou obě děvčata nad překážkami moc vysoko a ubírá jim to rychlost a tím i drahocenný čas. Určitě je v jejich silách to stlačit pod 13 s. Starší žákyně byly v této disciplíně nejlepší a to i v porovnání s dorostenkami a juniorkami – Míša Staňková za 10,6 s a Anička Kalincová za 10,7 s.
Mladší část výpravy se pak přesunula na rozeskakování do výškařského sektoru a Dominik Zouhar bojoval s dálkou. Ve dvou případech se mu podařilo skočit za 5 metrů a nejlepší zápis byl nakonec 505 cm. Škoda jen, že Dominik nevyužil své relativně vysoké náběhové rychlosti a svůj let vzduchem příliš brzo zabalil. Mohlo to být klidně 540 cm.
Ve výšce to byl docela cvrkot. Někteří se nestačili po svém pokusu zabalit do deky a opět šli na řadu. Možná to tak bylo dobře, že nestihli ani moc přemýšlet co a jak a nervozita tak nemohla tolik přijít. Bylo také s podivem, že děvčata a chlapci z SK Přerov preferují při přechodu laťky nůžky a tak flopy našich dětí, byly balzámem pro oko i duši. A systematická práce v technice se opět projevila. Adam Nešas 126 cm a Matyáš Dankovský 122 cm. V hodnocení disciplíny 2. a 3. místo. Eliška Široká 130 cm a Stela Škvařilová 114 cm – 1. a 3. místo v této disciplíně. Zvlášť u Stely nás těší její nebojácný výkon, ono to půjde. No a pokud Eliška probudí svůj dynamit v pravé noze a před laťkou se skutečně odrazí směrem vzhůru, tak 150 cm je tu cobydup.
Míša Staňková se s výškou poprala na výbornou a vyrovnala si svůj osobák – 142 cm. Na 146 cm byly všechny pokusy velice nadějné, ale laťka na stojanech nevydržela a tak si to Míša nechává na příště. Anička Kalincová se také pěkně poprala s nástrahami výškařského sektoru a vyskákala si pěkných 130 cm. Určitě tam je potenciál na víc, ale aktuálně to bylo 3. místo v disciplíně.
Během výškařského klání se Dominik pohyboval v sektoru koulařském. Mezi svými vrstevníky si vedl velmi dobře a s výkonem 8,26 m to bylo druhé místo v disciplíně.
Pak se do vrhačského sektoru přesunula naše mládež. Tady už to byl jiný šálek kávy. V našich podmínkách je vrh nejméně trénovanou disciplínou a výsledky proto byly slabší. Je však potěšující, že všichni si mohli po ukončení disciplíny říci heslo, které po svém posledním pokusu řekla Stela – „Hurá, mám to na gumě“ (myšleno na gumové dopadové ploše, která se nachází ve vzdálenosti cca 4 metrů od místa odhozu).
Již během vrhu koulí těch mladších, se Dominik pohyboval ve výškařském sektoru. Soupeřů tam bylo požehnaně a tak se jednalo asi o nejdéle probíhající disciplínu. Dominik při svých pokusech těžil zejména ze své energie, kterou má při odraze. V tomto ohledu je ze svěřenců AK Blansko Dvorská, který se takto odrazí. Především díky tomuto si vyskákal 151 cm. Pakliže se nám podaří změnit Dominikův způsob přechodu laťky tak může být tato výška o 15 cm vyšší. Po výšce se šel Dominik připravovat na 60 metrů překážek a zbylá část výpravy šla do dálkařského sektoru.
A toto je tradiční kámen úrazu. Dálka jako technická disciplína potřebuje nejen rychlost při rozběhu, pořádný odraz, ale především hlavu při letové fázi. Bohužel naše děvčata a naši kluci se během letové fáze chovají jako pštrosi a mají snahu strkat hlavu do písku. Na některých fotografiích to mnohdy tak vypadá. Prostě nám přijde, že se bojí té chvilky ve vzduchu a hned vysouvají podvozek a jdou na přistání. Pakliže se podíváte na světové dálkaře, tak ti si let doslova užívají. Na tu bídu však výsledky nebyly úplně nejhorší, tedy pokud jde o porovnání s ostatními soupeři. Věříme však, že do budoucna se nám podaří tento stav zlepšit a budeme mít skokany a ne pštrosy.
Než si mládež stihla vyklepat písek z treter tak Dominik už byl zakleknutý v blocích a chystal se na svou šedesátku s překážkami. Náběh na první překážku nebyl špatný, ale za ní zaškobrtl, druhou překážku shodil, ztratil rychlost i rytmus a s tímto deficitem bojoval až do konce. Výsledným časem 11,19 s se Dominik umístil ve středu startovního pole, ale jsou tam velké rezervy. Je třeba závodit, závodit a závodit, aby Dominik získal potřebnou jistotu. Jelikož dalšími disciplínami byl skok o tyči a 1.000 metrů, tak Dominik své sobotní klání ukončil.
Nás tedy čekala už pouze závěrečná vytrvalost. Adam Nečas a Matyáš Dankovských ze zdravotních důvodů odstoupili a tak jsme nemohli porovnat, jak jsou na tom – zejména mezi sebou. Děvčata nastoupila všechna. Startovaly sice z druhé řady, ale to nemělo zásadní vliv. Ve startovním poli se rozprostřely podle našich předpokladů. Anička Kalincová byla mezi staršími žákyněmi nejlepší a stlačila čas pod 3 minuty. Míša Staňková k těm minutám přidala ještě 3 sekundy navrch. Eliška Široká tradičně na půl plynu s časem 3:09 a Stela Škvařilová se statečně držela až do konce a před cílem předběhla svou soupieřku a v čase 3:20 proběhla cílovou páskou.
V celkovém hodnocení vícebojů se umístili pouze dívky, neboť chlapci neměli všechny disciplíny. Děvčata se nemusí za nic stydět. Míša Staňková zaostala pouze 5 bodů (2.114) za prvním místem a Anička Kalincová se ziskem 1.893 bodů byla čtvrtá. Eliška Široká nasbírala 1.334 bodů a byla druhá a Stela si ve svém prvním víceboji vybojovala 892 bodů.
Z Olomouce jsme odjížděli sice se smíšenými pocity, ale to pozitivní přece jen převažovala. Nicméně je třeba připomenou heslo AK Blansko Dvorská – Hasta la Victoria siempre (Od začátku až do cíle) a závodní nasazení musí být po celou dobu. 

Druhým sobotním bojištěm byl Lužánecký park, kde se odehrál již 71. ročník. Z našich svěřenců zde bohužel byla jen Adéla Dekanová aLucka Kniesová. Adélka se však v konkurenci 27 dívek umístila na krásném 9. místě a na bednu jí chyběly jen 4 sekundy. Je vidět, že tento závod byl pořádně našlapaný a v úzkých lužáneckých uličkách do asi bylo pořádně ostré. Lucka Kniesová v sobotu předvedla maximalistický počin, kdy po závodech BBP si ještě doběhla v Lužánkách pro zlato a jasně tak dala najevo, že vyhrávat stále umí. Za její poctivý přístup na tréninku je zlatá medaile z Lužánek jistě tou nejlepší odměnou!

No a tím třetím závodním místem této soboty, byla Běh kolem Myslivny v Brně. Je to jeden z tradičních závodů BBP, ale účast našich svěřenců tomu bohužel nenapovídala. Na trase hlavního závodu držel vlajku AK Blansko Dvorská hodně vysoko Tomáš Večeřa, který s časem 40:09 vybojoval 15. místo. Pak dlouho, dlouho nic a pak až v kategorii mladších přípravek Lucka Kniesová. I zde to muselo být maso, protože ve startovní listině je 44 dalších dívek a Lucka byla devátá. Rozestupy byly opět minimální a tak rozhodovaly zřejmě ostřejší lokty.
Je však potřeba se zeptat kde byli ostatní? Vždyť Brno je za rohem a sobotní počasí nebylo nijak nepříznivé. Pamatujte – hodnotícím kritériem pro nás trenéry je nejen chování a účast na trénincích, ale zejména účast na závodech.

WVW

Foto ze závodů: http://akbd.rajce.idnes.cz/Olomoucke_viceboje%2C_19._3._2016/