Atletický klub Blansko Dvorská

V úterý 26. dubna vyrazilo z blanenského nádraží 14 malých a 2 velcí atleti na tradiční soustředění našeho atletického klubu. Opět jsme využili osvědčeného zázemí Sporthotelu Tichá Orlice na okraji Ústí nad Orlicí a samozřejmě tréninkových prostor místního atletického stadionu. Co nás trošku trápilo, byla aktuální předpověď počasí, ale s tím se nedalo nic dělat. Proto jsme museli pečlivě zvažovat jaký druh tréninku právě nasadit. Teploty se často pohybovaly velmi blízko nule a museli jsme myslet na zdraví našich svěřenců.

Ještě v den příjezdu jsme po obědě a patřičném odpočinku vyrazili na stadion. Mraky věštily déšť, ale zatím nepršelo. Mladší část naší výpravy se věnovala skoku dalekému. Tato atletická disciplína nás dlouhodobě trápí a máme zde stále co zlepšovat. Skloubit rozběh, odraz, letovou fázi i doskok je velice složité. Děti se však snaží a je vidět, že už jsme zase dál, než v loňském roce. Ti starší společně bojovali s hody. I zde je třeba zapojit hlavu a udělat vše tak jak má být. To je pak zárukou úspěchu. Dospěláci – Standa Široký a Tomáš Večeřa se věnovali tempovému běhu na dráze a pak je čekal fartlek na pilinové dráze. Počasí se však rozhodlo, že nám zkříží plány. Na ovál začaly dopadat kroupy a museli jsme pod střechu. Abychom nevychladli, tak jsme si fyzičku zlepšovali na schodech tribuny, ale déšť nepřestával. Nemohli jsme riskovat nějaké nachlazení a raději jsme trénink ukončili o trošku dříve a raději šli pod teplou sprchu. Po večeři jsme se sice ještě trošku vyklusali, ale pro úterek již bylo hotovo.

Středeční ráno bylo bohužel ještě horší. Zima, vytrvalý drobný déšť a studený vítr, nevěstily nic dobrého. Ještě ráno před snídaní jsme se s nezmary počasí mohli seznámit. Naštěstí snídaně byla vydatná a tak jsme si nachystali zásoby energie na dopolední trénink. Pršelo stále a tak jsme azyl hledali opět pod střechou tribuny na atletickém stadionu. Ještě že jí tam máme. Mladší část se věnovala technice hodu. Starší pilovali pod střechou techniku odrazu u skoku dalekého a pak drobet fyzické přípravy při přeskoku malých plastových překážek. Počasí se stále nelepšilo a tak jsme na oběd vyrazili dříve. I tentokrát jsme stihli teplou sprchu. I na pokojích bylo pěkně teploučko.
Odpoledne už déšť ustal, ale zima byla i nadále. Trénink byl tedy spíše v pomalejším rytmu, ale o žádném ulejvání nemůže být řeč. Starší atleti teorii skoku dalekého z rána zúročili na odrazovém prkně a v doskočišti. Létalo se podstatně dále než v případě jejich malých spolubojovníků, ale i zde máme rezervy. Drobotina testovala své reakce na nakloněné rovině. Reakční míčky umějí být pěkně neposedné. Pak přišly hody, ale tentokrát už venku. Večer ještě vytřepat nožky na pilinové dráze a opět do hajan.

Čtvrteční ráno bylo sice mrazivé, ale slunečné. Už to vypadalo podstatně slibněji. Nastartování organismu před snídaní nesmělo chybět. Vše v pomalém tempu a opatrně, ale krásně jsme si udělali hlad. O to lépe pak chutná. Po snídani rychle na dráhu. Byli jsme tam první, a tak jsme si mohli pěkně rozvrhnout co a jak. Starší si nachystali překážky a věnovali se překážkářské abecedě. Někdy měli ruce a nohy zamotané jak vánočky, ale nakonec se všichni rozmotali. Sedm statečných (ti mladší) se věnovali nácviku štafety 4 x 60 metrů. Lichý počet doplnil jeden z trenérů, a tak to bylo na počet vyrovnané. Drobotina však musela dávat pozor, když se kolem nich proháněl Standa s Tomášem i atleti z ostatních oddílů. Nebyli jsme na dráze totiž sami. Kromě našich dobrých známých z Náchoda, zde byli i atleti z AK Olymp Brno a také ze Škody Plzeň. Před obědem jsme si aktuální formu na 60 m hladkých, 60 metrů překážek i na 400 a 800 metrů otestovali na čas. Třeba Ema Rozprýmová si udělala osobák na 800 metrů, byť nebyl změřen oficiální časomírou. Zvláště na starších žákyních byla znát únava, a tak bylo třeba pomoc unavených svalům. Koňská mast je velký pomocník. Po obědě jsme již na dráhu nešli, ale vyrazili jsme na vycházku na Andrlův chlum. Šlo se pomalinku, a tak to všichni zvládli. Standa s Tomášem na stejný cíl vyrazili také, ale běžeckým krokem. No a večer nás čekala vysněná vířivka, sauna a absolutní relax. Však někteří relaxovali tak, že ráno zapomněli ráno vstát na ranní výklus.

V pátek, když už byli všichni řádně unavení, jsme téměř opustili běhy a šlo se na technické disciplíny. Měřila se dálka, hod míčkem i oštěpem. Míša a Anička si otestovaly formu na 200 metrů překážek. Obě to zvládly velice pěkně a Anička tuto disciplínu absolvovala úplně prvně. Standa s Tomášem si prubli 5 km v závodním tempu. Po třech dnech měli v nohách téměř 100 km, a tak se únava projevila. I tak je čas kolem 17:40 velice pěkný výsledek. Páteční trénink jsme ukončili společnou hrou. Byla to variace na házenou a kolíčkovanou a byl to pořádný cvrkot. Však vám děti poví. Po večeři ještě promítání fotek a debata na technikou a chybami a pak už jenom zabalení kufrů a hurá pod peřinu. Ráno brzo vstáváme.

V sobotu jsme se nasnídali, popadli svá zavazadla a hurá směr nádraží. Tentokrát jsme však nevystoupili v Blansku, ale už ve Svitavách. Čekaly nás Svitavské víceboje. Přesun na stadion byl bleskový, ale vše jsme stihli. Když se ke stadionu blížila naše výprava, bylo to, jak když husitská vojska táhla k Sudoměři. Rachot koleček u kufrů byl ohlušující. Sobota byla slunečná a závod byl krásnou tečkou celého soustředění. Všichni se s disciplínami poprali, jak nejlépe dovedli. Dušan Lát dokonce vybojoval druhé místo ve své kategorii. Lucka Zourková byla ve stejné kategorii děvčat druhá a Lucka Kniesová třetí – bohužel se tato kategorie vyhlašovala společně pro kluky a holky. Adéla Dekanová byla ve své kategorii pátá. Eliška Široká si vložila i skok vysoký (s novým osobním rekordem) a ve svém pětiboji se umístila na čtvrtém místě a Ema Rozprýmová byla těsně za ní pátá. V kategorii starších žákyň jsme měli jen Aničku Kalincovou a ta vybojovala čtvrté místo. V konkurenci o rok starších a hlavu větších děvčat je to paráda. Ne všichni posbírali tolik bodů, ale určitě nabrali zkušenosti do budoucna. A hlavně všichni si zapsali platný pokus ve všech disciplínách.

Mezitím co jsme závodili ve Svitavách, tak Míša Staňková a Hana Šebelová hostovaly za AHA Vyškov na 1. kole krajských závodů staršího žactva v Hodoníně. Holky odjely již v pátek, aby se mohly závodů zúčastnit. I na nich byla jistě znát únava, ale bojovaly statečně. Společnými silami vybojovaly několik bodů a přispěly tak k zisku druhého místa mezi žákyněmi.

No a na nedělních Boskovických bězích se Atletický klub Blansko Dvorská také neztratil. Stanislav Široký v hlavním závodě vybojoval 13. místo a jeho parťák Tomáš Večeřa byl celkově třiatřicatý. V kategorii dětí jsme také měli své zástupce. Anička Valášková se umístila na krásném 2. místě. Lucka Kniesová byla pátá a Emma Králová vybojovala 8. místo. Po náročném soustředění a včerejším pětiboji se závodu zúčastnila i Eliška Široká a patří jí 7. místo. 

Konec dubna a vlastně i začátek května byl pro naše atlety i trenéry velice náročný a vyčerpávající, ale je za námi ohromný kus práce. Máte být na sebe za co pyšní, ale je důležité jít dál a neusnout na vavřínech.

WVW

PS: http://akbd.rajce.idnes.cz/Svitavske_viceboje_30._4._2016/